Attila a Esmee

Attila a Esmee

sobota 4. října 2014

Kurz s Ondrou

Je začátek října, první sobota v měsíci a konečně došlo na vánoční dárek - kurz focení psů.

Ondru už znám z kurzu Lightroomu, ale přeci jen nervozita tu je se mnou. V 8:30 jsme všichni na místě. Nadšení fotografové a fotografky (těch je převaha), Ondra a hlavně naši modelové a modelky se svými páníčky. Sestava následující: 2x borderka, 2x německý ovčák, 1x kokřík a 1x maďárek. Všehochuť ras a hlavně barev, takže na foťácích je s čím se prát. Nejen barvy podzimní přírody, kompozice, pozadí, ale taky kontrastní barvičky psů. Super.

Ondra, jako i poprvé v dobré náladě, ochotný poslouchat, poradit, pomoc, navrhnout něco nového. Trpělivý a v pohodě, přestože vstával ve 4h ráno a trmácel se busem do Práglu. Statečný chlapec.

Samotný kurz koncipován jako velká procházka Divokou Šárkou se zastávkami na parádních místech na focení (přestože jsem Pražák, tak mi Brňák ukázal Šárku jako ještě nikdo před ním :-D ) a povídáních si pro mne hlavně o kompozici. V pohodě ale byli i začátečníci, dostalo se jim rad ohledně clon, časů, skel a různých nastavení jejich přístroje. Ondra radil těm, co mají Nikon, Anička Postniková canoňákům. Ochota lektora půjčit i vlastní objektivy a foťák mne mile překvapila. A věřím tomu, že majitelé Nikonů zaplesali nad focením s 300mm dělem. 

Nervozita opadla a všichni jsme se hromadně váleli v Šárce po zemi a cvakali a cvakali. Jediné, co bohužel nevyšlo, byl západ slunce. Chvilka, na kterou se ukázal proužek červánku, byla mizivá. Všichni cvakali jako zběsilí a Kešu byla v tu chvíli asi nejfocenější pes na světě. Prchavý okamžik byl pryč, jako když proutkem mávne, ale snad se i ostatním povedlo trochu té barvy na oblohu načárat :-D.

Že bylo počasí nijaké, asi nikomu nevadilo. Já si vyzkoušela poprvé focení s heliosem a zjistila, že přeci jen ostřit manuál a komponovat není zase tak easy. Ale to se všechno doladí časem.

Nevím, jak se líbil kurz ostatním. Já mohu říct, že to bylo fajn setkání s lidmi co fotí a baví je to. Mne osobně to vždycky posouvám někam dál. A je jedno, jestli pak zužitkuje člověk informace jen na focení psů a nebo začne podobně smýšlet i o jiných objektech. O tom co dělá, jak to dělá a jak by to rád dělal. A o tom to všechno je. Howgh.



















 

Ondra Uhlíř