.. pracovní den štěněte, první zub venku, ...

1. dubna byla Esinka se mnou v práci.

Z pohledu psa to musí být dost únavný, stresující, ale taky dobrodružný zážitek

Ráno brnkačka. To už znám. Někdo jde ze schodů a jde kolem mne. Ha otevřelo to dveře a zase zavřelo, rozsvítilo se, ale pak světlo zmizlo. Vzduch je čistý. Můžu ještě spinkat. Ale je dobrý být trochu ve střehu. Tady jeden malý pes neví, co všechno se může stát.
Ha opět světlo. V poho, panička mi nese obojek se svítítkem. Asi jdeme čůrat. 

Bere si mě do náruče. Tam se mi docela líbí, když jsem ještě takhle ospinkaná. Abys věděla dám ti ranní pusu. A pořádnou. A oči jsem vynechala. Musím to napravit. Takže dobré ráno paničko, taky tě mám ráda. Máš mňamku?

Ty jo to jsou změny. Nejde s náma brácha. Asi je v trestu. Dobře mu tak lumpovi. Chvíli si se mnou hraje a pak se schová na gauč. Ví moc dobře, že tam mě to ba jenom když jsem naprosto mrtvá. Co taky jiného se pak dá dělat než se natáhnout a trochu si dáchnout. 

Takže brácha fuč a my si to míříme na louku. Super. Jdu dělat bobek. A pořádně vyčůrat. Asi bude nějaký výlet. Je dobrý být pořádně připravená.

No vždyť říkám. Výlet a nebo možná veterina. Prostě tudle cestu znám. Na konci je buď prímovej drbací chlápek v divnejch zelenejch hadrech a nebo červená věc, do které se jde po schodech, a která nás vozí k další divný věci. A je to ono. Stojíme v řadě dalších lidí a lezeme do té věci co vydává ty hlasité zvuky.

Panička si něco bere od pána v předu. Tendle chlápek se mi moc nelíbí. A Jáje asi taky ne. Chvíli se přehrabuje v tom co nosí na zádech a pak mu něco dává a taky něco dostává. Asi dárek. (koupili jsme první lístek do autobusu. Do té doby jsme jezdili zadara. Tentokrát, už ale pan řidič usoudil, že velikostí už jsme pes, zavazadlo za 16 Kč.) 

Byla jsem moc hodná. Sama se musím za to pochválit. Seděla jsem poslušně na zemi a pak si mě Jája dala na klín, takže i ven z okýnka jsem viděla. Světýlka ulic a domů byly hodně zajímavá věc. Všechno to míhání a zvonění dveří a rachtání motoru, to je přesně to, co je třeba analyzovat, zapamatovat, prozkoumat. Tendle svět je prostě samý zvuk a šrum a pořád je co sledovat. Až mě to vždycky strašně unaví. Tak občas jen tak, na chvilku, zavřu oči. Ale já nespím, fakt!!!

Ježdění na jezdících schodech, proplétání se mezi davem nohou a koukání na obrovské něco co svítí a pak vás to sežere je tedy taky žúžo. Přijelo něco z veliké, černé díry a panička se vůbec nebála, tak jsem tedy taky dělala, že se vůbec nebojím. No ale co si u všech štěňat budeme povídat. Bylo to hrozné. Nalezli jsme dovnitř a našli sedátko. Seděla jsem pěkně na paničce. Minimálně je to pohodlnější ;-). A teď vám všem povím, co tak jako že je vidět v tý divný věci. Má to okna a vidíte světýlka a tmu a kabely a světla a lidi a pak zase tmu. No je to celé divné. A pak zase ven a na to jezdící. To bylo dobrý, protože proti nám plynuli další člověkové a někteří se na mě i usmáli a pak nás to vyhodilo na podlahu a poslalo k dalšímu světelnýmu drakovi, který nás spolkl a pak zase vyplivl. Sláva přežili jsme tydle divný přesuny. Prošli jsme se po parku. To je přeci jen lepší. A jsou tam ty zvláštní zvířata, co nemají čtyři tlapky, jako já a když k nim přiběhnu, tak jsou najednou nade mnou. Jak to dělaj? Běhám čím dál rychleji a stejně vždycky zmizí. Příště to zkusím s plížením. Držte mi palce!!

No a pak to bylo dobrý. Šli jsme klikat a lumpačit a panička pracovala a já spinkala. Přeci jen všechny ty zážitky mě udolaly. 

No a odpo cesta zpět. A to už prostě vím co mě čeká. Takže nuda. Lepší to zaspat. No a pak to bylo dobrý. Najednou tam byla panička, ta druhá. A tak jsem jí taky umyla obličej. Musím si postěžovat. Veškerou hygienu nechávají holky na mne. ;-)

A doma byl brácha. Taky super. Dala jsem mu velkou pusu a vytáhla jeho a paničky na další průzkum terénu. Tedy vám povím, nevěděla jsem, že panička umí tak moc pískat a křičet a červenat. A to jsem se jenom šla kouknout do pole, cože to tam ten brácha pořád hledá. Můžu já za to, že jsem stejně veliká, jako ta zelená věc (řepka se to jmenuje, miláčku) co tam roste a že nejsem vidět. Nemůžu. A vůbec. Nakonec jsem přeci přišla ne. Tak na co ten povyk. 

Pak jsme si házeli a to bylo prima. Běhám za takovou kulatou věcí. Říkají tomu frisbee. Já to honím po zemi a brácha to i občas chytí ve vzduchu. Je to fakt hustej brácha. Ale počkej kámo až já vyrostu. Ti předvedu, jak se ta sranda má dělat. No a najednou jsme přestali a paničky prohlížely ten disk, a jako že krev a pak nás oba prohlížely a ono prý zub. Je fuč. Klídek Jájo, však mi naroste další ne. :-)

Taaaaak a to by mohlo být zatím z mých zážitků vše. Těšte se na další. Vaše Esi

Poslední vteřiny března

Poslední březnové dny bylo opravdu pěkně. A taky jsme tyto dny strávili pěkně venku a na výletech a intenzivkách a tak akčně až jsme z toho všichni byli řádně uondaní.

V So jsme vše zahájili ranní vycházkou, pořádnou snídaní a trochou klikání. Pěkně s oběma. Esinka klasický průjem nápadů. Vůbec nepostojí. Nabízí a nabízí. A pak si vzteky sedne s výrazem v obličeji: "Tak já teda už fakt nevím!!!". A světe div se, ozve se click a panička je spokojená, že jen sedím. Hmmm, divné.

Attilka zase místo točení na targetu vydedukoval z našeho klikání, že účelem je target porazit na zem a zamotat si nohy. No taky řešení. Sice ani jeden nevíme, k čemu je to dobré, ale zvládáme to oba perfektně.

Odpoledne byl Attilka s Petrou intenzivce u Pavla Koška. Oba byli nadšení. Petra s dalších rad, kterými se snad bude snažit nadále řídit. A Attilka ze samotného cvičení a běhání. On je úžasný. Na zónách mrská ocáskem, jako by to byla ta nejlepší hra na světě. A pak se se svým rozvážným tempem pohne do outu a řve a řve: "Já vím out, uhni, překážíš!!!". Ale náběhy do slalomu má úžasné. To se mu musí nechat. Je to prostě náš šikovný kluk. 

Při běhu Attilky to zpovzdálí řádně komentuje Esi. Na ostatní pejsky kouká, ale jakmile běží Attila, tak na něj prostě křičí. Ví bůh, co si ti dva cestou povídají. Takže trénujeme klídek na parkuru. No a pak jsme raději vyrazili na procházku aby si od nás brácha odpočinul. No bylo vedro. Takže kde jinde mohla Esi skončit než v potoce. A v bahně. Prý, že bahenní koupele prospívají tělu i duchu :-).

Udělali jsme okruh 3,5km, potkali pár lidí, cyklistů a pejsků a socializovali a socializovali, co se do ní vešlo.

V neděli čekal naši mládež trochu náročnější den. Zahájili jsme skoro 11 km procházkou na posázavské stezce. S Veronikou, Pepou a buldočky to bylo jedno velké dobrodrůžo. Shrnutí by mohlo být toto: x-krát koupání v Sázavě, pět unavených psů, čtyři unavení poutníci, jedna Buffy vyválená ve zdechlině kance, jedna odlovená keška (včetně stahování aplikace a logování nových kačerů)

A po obědě a krátkém odpočinku šup na první trénink obedience. Attilka byl moc hodný v boudičce a vše pozoroval. Nakonec i on vyfasoval jeden aportík na domácí trénování. 

Esinka byla moc šikovná a i ona dostala velikostně odpovídající aportík a hafu domácích úkolů. Učili jsme pivoting a držení aportu a klid při sedni a lehni. A panička se učila vyslovovat jednoslovné povely. Ku radosti Petry. :-) 

No a večer už Esinka vážně nemohla. Unavená borderka :-) = hodná borderka.