2. TÝDEN

Na víkend jsme jeli do Pardubic. Pesani spolu absolvovali 2h v kufru. Každý pěkně na svém pelíšku. Byli moc šikovní. Jen se Esinka vždycky v autě vyspinká a odpočine si a pak by řádila. Z babičky byla nadšená a babička z ní snad taky. Předváděla, jak je šikovná a jak pěkně slyší na jméno a umí sedni. Je s ní legrace. Mimochodem, Attilka taky poslouchá na jméno Esi a taky umí sedni. :-)

O víkendu jsme hodně chodili venku. Bylo krásné počasí. Attilka suprově chytal frisbee, tedy v případech kdy to panička dobře odhodila. A Esinka ho u toho pásla. Pěkně si nakroužila oblouk, zalehla a číhala a pak pelášila o sto péro. Taky ochutnávala na hřišti písek. Ale moc jí nechutnal. Prskala ho ven. Víkend byl prostě super. A zvířena, ta přijela domů řádně uflákaná. 

V úterý byla Esinka na očkování u pana doktora Popelky. Váží 6kg, od minulého týdne, co ji pan doktor viděl poprvé, vyrostla. Nechala si prohlédnout zoubky, oči a změřit teplotu. Píchli jí pigárko pro dospělé. Byla moc šikovná a kdyby to nezačalo potom štípat, tak byla super. Takhle to musela aspoň trochu kousnout, to štípání :-).

1. TÝDEN smečky

So 15.2.2014

Ráno jsme vcelku v pohodě vstali. Oblékli sebe, psiska a vyrazili na první průzkumnou výpravu po Jesenici. Esinka absolvovala celý raní Attilův okruh. Hodinová procházka byla fajn. Áťa prostudoval smsky místních kluků a holek, pocvičili jsme přivolávky, chůzi u nohy, couvačky. No mladá se pěkně procvičuje v přivolávání. Na své jméno reaguje pěkně. A taky má strach, že se nám v tom velikém cizím světě ztratí. Tak se snaží buď dohonit velikého bráchu a nebo být blízko nás. Na pejsky, které potk, reaguje docela dobře. Většinou to skončí tak, že si pro sebe zabere jejich mazlící páníčky a pak na ně vrčí, když se chtějí taky mazlit.

K našemu velikému překvapení nebyla hodina venku následovaná baštou nic únavného. Naše střelenka se rozhodla, že se ještě dounaví hrou s veverkou. No naštěstí každé štěňátko nakonec odpadne, takže i Esinka nakonec spinkala jako dudek.

Odpoledne jsme vyrazili na prochajdu do Vestce. Děcka jela poprvé spolu v kufru. A přežili oba dva. Esinka za chvilkového zpěvu. Attila v pozici štronso. Ale dobrý. Slečna ušla skoro celý okruh, což je téměř 3 km. V jejím podání to je víc, protože se snaží běhat s Attilou a když zjistí, že ji utekl, tak běží k nám. Pak si taky dala pronásledovačku slečny na joggingu a zpět na přivolávku (cca 300 m), takže to naše čírtě je opravdu běhavka. Potkali jsme i lidičky od záchranářů, kam bude chodit Chico a zvali nás na návštěvu. Tak se třeba někdy půjdeme na brášku kouknout, jak mu to jde. A určitě mu to půjde dobře.

Ne 16.2.2014

Noc v poho, jen s jednou nehodkou. Slečna nenašla potmě tu správnou čůrací podložku a označkovala pelíšek č. 2. Ráno krátká venčící procházka, s Attilou, delší verze. 

A odpoledne pěkně do Průhoňáku s Veronikou, Buffy, Mimi a Bíbou. Až na Bíbu dobrý. Holky v pohodě, prcka vůbec neřešily. Prcek taky v pohodě. Běhala za Attilou a zpátky. Zvládla obejít komplet rybník. No 1,5h běhu to jde ne. S občasným poponesením. Spánek v autě byl sladký.
Ještě z procházky jsme šli pozdravit nové kamarády Roxy a Charlotte. Roxy bohužel hárá, ale Attila jí v poho vyměnil za morče. Vydrží před klecí sedět hodiny. Kino super, Attila lístek do první řady a film asi dobrej. Attila nadšen.
Esinka se mezitím seznamovala s maltézačkou Charlotte. A asi taky dobrý. Charlotka je větší a o dva měsíce starší péro, co lítá rychlostí blesku a chce si hrát se vším, co má zdravé nohy. Budou z nich dobří parťáci.

Po 17.2.2014

Peťa, Attila a Esmee jsou pěkně spolu doma. Lumpové. Já musím hákovat. Zapisujeme studenty do nového semestru. Tak u toho nemůžu chybět.

Ráno jsme s Attilou vstávali ve 4:25 a šli na prochajdu. Dlouhou, čuchací a cvičící. Žádný zajíc nenalezen. Ztráty na životech - 0. :-) Když jsme se vraceli dom, tak akorát Petra vyběhla s Esinkou. Attilka se knim řítil s takovým nadšením až nás tím všechny dost zaskočil. Olíbal Esinku, čímž dostal i jí na kolena a bežel dom, papat, než mu to ta kyselina vyluxuje. Přes den byla mládež v poho. Prý. Jediný kdo asi nebyl moc v poho byla panička. Když si nechce hrát mladá a odpadne, tak si chce hrát Attilka. A to hlavně s medvědem a zajícem, které je třeba dokonale poprat a roztrhat. 

Odpoledne nás čekal cvičák a socializace. Esinka, uflákaná výlety se ukázala jen v tom nejlepším světle. Hodňoučká, mazlivá, nechala se očuchat dalšími psy, pozorovala parkur a děsně jí zaujalo, cože to tam brácha vyrábí na tom slalom. Seděla a čučela a byla to nejhodnější štěňátko na světě. Byla všemi pochválená a paničky se tak trochu potajmu radovaly a pyšnily. No prostě jsme málem pýchou praskli. :-) 

Jízdu opět všichni v poho. Mládež v kufru, Attila v sedě, protože tulení dosud ještě neee, ale ono se to poddá. 

Večer doma bylo trochu vzrúšo. Attila si přeci jen hájil svoje masíčko. :-) Ale to se není čemu divit. Na večer a mňamku se opravdu těší a takový gentleman zase není. Vodu ano. Piškot, který ukořistila z jeho tlamy ano. Ale večerní maso fakt ne. To už je strop. Ale dobrý. Jen se na ní obořil. Kvíkla překvapením a to bylo vše. Vrátila se pěkně do své misky ji doluxovat. :-)

No paničky začinají být unavené. Takže v 10h pěkně spánek. Už žádné hraní. :-) Dobrou noc děti. Dobrou noc strýčku Fido.

Út 18. - Čt 20.2.2014

Smečka se sžívá s chodem domácnosti. Snažíme se pravidelně venčit a pořádně si hrát. Přivolávat jménem  co se dá. Holčička už jméno zná. Snaží se při přivolání předsedávat. Naklikali jsme sedni. A teď klikáme lehni. Esinka je moc šikovná. Taky už zvládá klid před mňaminkama. 

První den naší smečky

Včera s námi byla Esinka první celý den. Cesta do středočeského kraje proběhla celkem v pohodě.

Naše dáma jela ve předu a vřískala o sto péro. Mysleli jsme, že bude spinkat, protože do té doby běhala po pokoji se sourozenci a jak postupně odpadávali do svých nových domovů, tak jsme se přesunuli na zahrádku a tam běhala se zbytky smečky. Je to pořádná tryskomyš. 

Anténka do té doby pěkně odpočíval v autě. Když jsme se blížil, tak jako vždy nadšeně vyskočil a následoval výraz: "panenko skákavá, ono to jede s námi". 

No odjezd byl spojen s lehkým vřískotem, který se v Hulíně změnil na těžký vřískot, při kterém nám praskaly bubínky. Naštěstí ji nakonec Petra dala dolů a tam se Miss vřískot usídlila a usnula.

Na čúrací pauze zjistila, že snámi jede ještě něco velikého, čtyřnohého, co ve tmě svítí a od té doby byla v klidu. Jo, jo, přeci jen nejsem sama :-)

Doma nastal průzkum všeho co jí přišlo pod tlapy. Ale je to šikovná holčička a když se nám něco nelíbí, tak stačí změnit intonaci a Esinka přestane zkoumat neprozkoumané.

Taky je to velká žravka. Papá opravdu všechno. Některé věci jsou jí podávány s velikým sebezapřením (neprané dršťky), no ale když jí to chutná tak proč ne. A toto jí rozhodně nebude Attila závidět. I když pokroky činí, už snědl i syrové mleté. :-)

Noc proběhla celkem klidně. Esinka je s námi nahoře. A s lidskou rukou v pelíšku to prý zvládne i déle, jak 7h v kuse :-).

Trénink Osa Hloubětín

Aneb, jak druhý den Petra skoro nevstala z postele :-)

Včera jsme absolvovali lehký trénink. Zdálo se to, jako takové to domácí běhání. Pár skoček, zóniček, slalomek, celkem 23 překážek, brnkačka.

První problém se vynořil hned záhy. Attilka uprostřed parkuru mocně zavětřil, nasál, pro něj jistě velmi lákavou vůni dámy v nejlepším a rozhodl se dát přednost kvalitnímu sexu před nějakým hopsáním. Slečna mu sice na sex kašlala, ale milý Attilka ji šel ještě několikrát přemlouvat, zda by si přeci jen nedala říct. Nedala. Za to si vysloužil již několikátý příslib kastrace. No vrtěl ocasem, tak kdo ví? Třeba souhlasil :-)

Následkem toho Petra běžela parkur ne jednou nebo dvakrát, ale hnedky minimálně desetkrát + proběhnutí celého hřiště za hříšníkem. Jinými slovy docela slušněj jogging s občasným máchnutím rukama na prokrveni  a rozhýbání horní části těla :-).

Do toho jsme - i díky mým pěkným opravárenským zásahům - přišli 2x o osvětlení, takže to někteří "Zuzka" běhali téměř potmě.

Hřeb večera ale dorazil při příjezdu Veroniky s jejíma trhačkama "Buffy, Mimi a Piškotem". Smekám klobouk, neboť Veronika vyměnila svůj trénink za koncert Depeche Mode. Ajajajaj. To je exotika. To je hodně veliká oběť a odhodlání. Ano přátelé, když chcete být dobří, musíte sportu podřídit úplně všechno. ;-)
A ještě jeden postřeh z tréninku. Všem to šlo parádně a všichni byli moc šikovní. A Sandy se neuvěřitelně poslední dobou rozběhala. Rychlá jako čert a když má tunel tak nevidí, neslyší. Chudák Sebík musí celý parkur sprintovat.

Attila a zkouška A1, Esmee - 7 týdnů

Esince už je 7 týdnů a váží 4200g. 

Deska je pondělí 10.2.2014 ( 7 týdnů a 4 dny :-) ) a nám zbývají poslední 4 dny ve třech. A Esince zbývají poslední chvilky se sourozenci. Poslední řádění a kousání a tahání za uši, poslední průzkumy Otrokovické zahrádky a poslední zkoušení nervů maminky a babičky a tetičky. Doufejme, že nebude holčička moc plakat za takovou pořádnou smečkou.

Nevím jestli už Attila zpracoval tu myšlenku a už se s ní taky smířil. Kdo ví. Ale teď je fakt super. A je s ním velká legrace. Včera jsme byli na procházce s Veronikou a jejími trhačkami ve Voděradských bučinách. Byla to super procházka a Attila k nám přiběhl od několika psů a dokonce by si hrál i s klukem. Což bylo super. Už ráno se probudil a měl hravou náladu. Prali jsme se o zajíce a nakonec si dal i naklikat jeho držení tlapkou. Jo a taky se musí pochlubit dalším zářezem na poli zkoušek z agi. Postupujeme svým tempem, ale druhá zkouška v A1 splněna. Byli s Petrou moc šikovní a první běh byl vážně super. Bohužel při druhém startu si mu další pejsek hrál za zadkem s míčkem a to ho trochu vykolejilo. No taky zkušenost. Aspoň pro příště víme na co si dávat pozor. Ale zase je třeba ho pochválit, protože v hale sice startovala na dečce háravá fena, ale pak si tam normálně hrála. A na to naštěstí nepřišel :-), kluk jeden zlatá, ušatá.

Esinka roste, jako z vody

Zítra bude Esince 7 týdnů a naštěstí se vždycky najde někdo, kdo zvládne štěňátka vyfotit. Tentokrát to byl Standa Mašek, který si bere čokoládového bráchu. Moc děkujeme za pěkné akční fotky.

Z dráčka nám roste pěkný drak. Ale, jak je vidět tak holčička má veselou, rozvernou a hravou povahu. S tetičkou Jousee si nezůstanou nic dlužny. Doufejme, že kromě kravinek jí její početné příbuzenstvo dává i nějaké užitečné rady do života.

Esmee a první očkování

Tak Esinka absolvovala s brášky a sestřičkami první návštěvu veterináře a první jízdu autem.

Sice to u našeho miláčka neproběhlo úplně hladce, načipovaná byla málem majitelka, ale i tak má naše holčička už svůj čip pod kožichem a taky první očkování.

Výletníci byli dost unavení, takže po akci zachrápli rovnou v ordinaci. Pak cesta zpět, řáděníčko na zahradě, objevování okolního světa, poprání sourozenců, napapat a hajdy na kutě.

Jsou to šikovní prckové.

S Attilou zpátky ve školce

Klikání s maďarem

Příběh o tom, jak jsme se museli vrátit do klikací mateřské je asi o tom, že Jája ztratila nervy, Attilka se vyfrustroval a tak nějak jsme zamrzli oba na mrtvém bodě.

Přitom jsme klikali něco tak lapidárního, jako jsou dvě přední nohy na čočce. V předešlém klikání jsme cvik v poho nacvičili, měli ho pěkně pojmenovaný a všechno bylo v poho. Začali jsme klikat otáčení na čočce. A skončili v nejlepším, tak jak to má být.

V neděli jsme si dali pěkně přestávku. Házeli frisbee, dali čuchací prochajdu a všichni byli příjemně unavení. Museli jsme si užít průhoňák než nám ho zavřou ( s Veronikou a jeji partou frbulů naprostý luxu ).

V pondělí - světe div se. Náš miláček, povel nezná, neví co je to čočka, nevlastní přední nohy. Od otočení za čočkou a jedné noze na čočce jsme se dostali ke střídání sezení, zírání, jedné noze, pac, čumáku v obličeji a prosbou o pomoc až k totální frustraci. Mojí i psa.

A tak abychom skončili pozitivně. Uklidili jsme pěkně všechno, nechali na placu jen hračku a klikali cokoli co Attilku napadlo, krom sezení. Nakonec mrskal ocáskem, nosil mi hračku a byl šťastnej, že něco úžasného vymyslel. :-)

Rozhodnutí - další pes

Attila bude mít ségru

Když člověka napadne myšlenka, že by možná ten jeho pes uvítal kámoše a že možná je to se dvěma psy prostě lepší a veselejší než s jedním, tak ho to přivede do spirály otázek a odpovědí. Boje o to jestli ano nebo ne. Počáteční nadšení ustoupí do pozadí a začnou vyplouvat úplně praktické otázky.

Zvládneme dva psy?

Snad ano. Musíme věřit v to, že Esinka bude aspoň tak šikovná a poslušná, jako Attilka.

Zvládne to Attilka?

Taky doufejme, že ano. U něj to bude asi horší. Zatím ho ségra sice zajíma, ale z dálky. Když mu lezla do pelechu, tak to se mu fakt nezamlouvala. Ze začátku je asi budeme muset hlídat, ale časem se z nich snad stanou parťáci. A taky doufejme Attilkovi pomůže si některé věci lépe srovnat v kebuli :-).

Jediné v co můžeme věřit je, že se nám to všem bude líbit. Esinka, že snad s náma bude ráda a šťastná. Attila, že bude rád, že má parťáka. No a my - už teď se těšíme na nové výzvy a akce se dvěma rarášky.