1. dubna byla Esinka se mnou v práci.
Z pohledu psa to musí být dost únavný, stresující, ale taky dobrodružný zážitek
Ráno brnkačka. To už znám. Někdo jde ze schodů a jde kolem mne. Ha otevřelo to dveře a zase zavřelo, rozsvítilo se, ale pak světlo zmizlo. Vzduch je čistý. Můžu ještě spinkat. Ale je dobrý být trochu ve střehu. Tady jeden malý pes neví, co všechno se může stát.
Ha opět světlo. V poho, panička mi nese obojek se svítítkem. Asi jdeme čůrat.
Bere si mě do náruče. Tam se mi docela líbí, když jsem ještě takhle ospinkaná. Abys věděla dám ti ranní pusu. A pořádnou. A oči jsem vynechala. Musím to napravit. Takže dobré ráno paničko, taky tě mám ráda. Máš mňamku?
Ty jo to jsou změny. Nejde s náma brácha. Asi je v trestu. Dobře mu tak lumpovi. Chvíli si se mnou hraje a pak se schová na gauč. Ví moc dobře, že tam mě to ba jenom když jsem naprosto mrtvá. Co taky jiného se pak dá dělat než se natáhnout a trochu si dáchnout.
Takže brácha fuč a my si to míříme na louku. Super. Jdu dělat bobek. A pořádně vyčůrat. Asi bude nějaký výlet. Je dobrý být pořádně připravená.
No vždyť říkám. Výlet a nebo možná veterina. Prostě tudle cestu znám. Na konci je buď prímovej drbací chlápek v divnejch zelenejch hadrech a nebo červená věc, do které se jde po schodech, a která nás vozí k další divný věci. A je to ono. Stojíme v řadě dalších lidí a lezeme do té věci co vydává ty hlasité zvuky.
Panička si něco bere od pána v předu. Tendle chlápek se mi moc nelíbí. A Jáje asi taky ne. Chvíli se přehrabuje v tom co nosí na zádech a pak mu něco dává a taky něco dostává. Asi dárek. (koupili jsme první lístek do autobusu. Do té doby jsme jezdili zadara. Tentokrát, už ale pan řidič usoudil, že velikostí už jsme pes, zavazadlo za 16 Kč.)
Byla jsem moc hodná. Sama se musím za to pochválit. Seděla jsem poslušně na zemi a pak si mě Jája dala na klín, takže i ven z okýnka jsem viděla. Světýlka ulic a domů byly hodně zajímavá věc. Všechno to míhání a zvonění dveří a rachtání motoru, to je přesně to, co je třeba analyzovat, zapamatovat, prozkoumat. Tendle svět je prostě samý zvuk a šrum a pořád je co sledovat. Až mě to vždycky strašně unaví. Tak občas jen tak, na chvilku, zavřu oči. Ale já nespím, fakt!!!
Ježdění na jezdících schodech, proplétání se mezi davem nohou a koukání na obrovské něco co svítí a pak vás to sežere je tedy taky žúžo. Přijelo něco z veliké, černé díry a panička se vůbec nebála, tak jsem tedy taky dělala, že se vůbec nebojím. No ale co si u všech štěňat budeme povídat. Bylo to hrozné. Nalezli jsme dovnitř a našli sedátko. Seděla jsem pěkně na paničce. Minimálně je to pohodlnější ;-). A teď vám všem povím, co tak jako že je vidět v tý divný věci. Má to okna a vidíte světýlka a tmu a kabely a světla a lidi a pak zase tmu. No je to celé divné. A pak zase ven a na to jezdící. To bylo dobrý, protože proti nám plynuli další člověkové a někteří se na mě i usmáli a pak nás to vyhodilo na podlahu a poslalo k dalšímu světelnýmu drakovi, který nás spolkl a pak zase vyplivl. Sláva přežili jsme tydle divný přesuny. Prošli jsme se po parku. To je přeci jen lepší. A jsou tam ty zvláštní zvířata, co nemají čtyři tlapky, jako já a když k nim přiběhnu, tak jsou najednou nade mnou. Jak to dělaj? Běhám čím dál rychleji a stejně vždycky zmizí. Příště to zkusím s plížením. Držte mi palce!!
No a pak to bylo dobrý. Šli jsme klikat a lumpačit a panička pracovala a já spinkala. Přeci jen všechny ty zážitky mě udolaly.
No a odpo cesta zpět. A to už prostě vím co mě čeká. Takže nuda. Lepší to zaspat. No a pak to bylo dobrý. Najednou tam byla panička, ta druhá. A tak jsem jí taky umyla obličej. Musím si postěžovat. Veškerou hygienu nechávají holky na mne. ;-)
A doma byl brácha. Taky super. Dala jsem mu velkou pusu a vytáhla jeho a paničky na další průzkum terénu. Tedy vám povím, nevěděla jsem, že panička umí tak moc pískat a křičet a červenat. A to jsem se jenom šla kouknout do pole, cože to tam ten brácha pořád hledá. Můžu já za to, že jsem stejně veliká, jako ta zelená věc (řepka se to jmenuje, miláčku) co tam roste a že nejsem vidět. Nemůžu. A vůbec. Nakonec jsem přeci přišla ne. Tak na co ten povyk.
Pak jsme si házeli a to bylo prima. Běhám za takovou kulatou věcí. Říkají tomu frisbee. Já to honím po zemi a brácha to i občas chytí ve vzduchu. Je to fakt hustej brácha. Ale počkej kámo až já vyrostu. Ti předvedu, jak se ta sranda má dělat. No a najednou jsme přestali a paničky prohlížely ten disk, a jako že krev a pak nás oba prohlížely a ono prý zub. Je fuč. Klídek Jájo, však mi naroste další ne. :-)
Taaaaak a to by mohlo být zatím z mých zážitků vše. Těšte se na další. Vaše Esi
