Od chrtích dostihů k pozitivce

Když už člověk neví kam se se svým čtyřnohým miláčkem pohnout objeví se vždy něco co vás nakopne a posune dál. Jednou jsme byli na výletě. V Lednici. Chodili jsme parkem a co čert nechtěl v ten den se tam konaly chrtí závody. Byl to pro nás opravdu nevšední a suprový zážitek. Měli jsme sebou psa a ten byl naprosto paf z coursingu. A tak se tenkrát zrodila myšlenka: "co kdybychom to také zkusili".

Klasika, na tydle věci máme pech. Závodit nesmí nemá papíry. Cvičáky a dráhy daleko. :-(

Jednoho dne se ale na HafBo objevila nabídka coursingu na zkoušku. Hnedka jsme tam byli přihlášení. No a opět bychom to nebyli my - motor se přehřál a coursing se nekonal. Místo toho nám nabídli na zkoušku agility. Tak jsme to zkusili a zůstali a vytrvali. Teď cvičíme a vyrábíme si doma překážky a pojedeme na tábor a všechny nás to moc baví. Hlavně to naše sranda psisko.

 

Jenže Áťa je opravdový autista. A všechno nové strašlivě řeší. No a některé věci nedělá zrovna tak, jak bychom potřebovali. A hubování nás už nebaví. A tak jsme se začali zajímat i o pozitivní výchovu psa. A přes původní obrovský odpor ke clickeru nakonec i o ten. Attila je opravdu svůj. Ale přeci jen se nějak učíme všichni a začínáme postupovat vpřed. Některé věci jdou opravdu lépe. Některé hůře a to hlavně tvarování. Attila není na nabízení chování. Při první chybě to bere špatně a přestává cokoli dělat. A tak se vracíme a opakujeme a vracíme a opakujeme. Věřím tomu, že to k něčemu povede. Minimálně je sranda jak je po tom přemýšlení unavený ba přímo "vorvanej". Hlavu má úplně zavařenou. :-)

 

A tak pomalu, ale jistě postupujeme podle následujících pravidel

Karen Pryor: "Svého psa nestřílejte"

1. zvyšujte kritéria v dostatečně malých krůčcích, aby měl žák vžydcky reálnou šanci na úspěch
2. trénujte vždy jen jeden aspekt určitého chování v jeden okamžik
3. v průběhu tvarování zaveďte pro již naučené kritérium proměnlivý rozvrh upevňování
4. když začínáte tvarovat nové kritérium nebo nový aspekt určité dovednosti, na chvíli přestaňte sledovat už naučená kritéria
5. buďte vždy o krok napřed, mějte přesně rozplánovaný program tvarování
6. neměňte v procesu tvarování trenéra
7. pokud jeden postup nepřináší požadovaný výsledek, najděte jiný
8. lekce jen tak bezdůvodně nepřerušujte, to se rovná trestu
9. když se už naučené chování zhorší, vraťte se o krok zpátky
10. každou lekci končete pozitivně

 

Jednou se pohneme vpřed o pořádný kus a Attila ač pohodový pejsek se nebude bát něco vymyslet vlastní kebulí.

První pes = první chyby

Nyní sem napíši několik postřehů nadšence, který si pořídil prvního pejska.

 

1. Pes bez PP


• Naše volba psa bez PP se odvíjela od toho, že jsme nechtěli navštěvovat výstavy. Nebylo to rozhodnutí související s kupní cenou - měli jsme za stejnou cenu nabídku na papíráka. Prostě jsme se nechtěli věnovat chovu. Jenže to byla ta asi největší chyba, kterou jsme provedli. Bez ní by ale nebyl s námi Attila, nejlepší pes na světě :-).


• Lovecký pes je bez papírů ztracená existence. A přesto, že se komunita majitelů loveckých psů tváři jakkoli "friendly" a "free", bez PP jste automaticky vyloučeni. Nemůžete se zúčastnit téměř žádného loveckého výcviku (výjimkou je Zuzka z Bílé hory - HafBo). Na tábory vás taky nevezmou. Jednou nám jeden pořadatel napsal, že na tábor ať přijedeme, že tam poznáme, proč si přístě pořídit "papíráka". Nejeli jsme. Máme svého nepapíráka rádi a takový lidi mi přijdou trochu mimo mé chápání.


• Základy loveckého výcviku máme tak abychom neměli problémy s klidem před zvěří atd. Zuzano díky!!!


• Papírová obec je zcela přesvědčena, že pouze papírový pes má všechny předpoklady správného loveckého pracovního psa. Znám spoustu ohařů, kteří nevystavují, nestopují, nedownují, neaportují a vizáží se ani omylem neblíží standardu, ale vždycky se to nějak při zkouškách udělá, že? :-). Pes se uchovní a pokračuje se ve zmetkování.


• Takže bacha na PP. Nejsem zastáncem této teorie, ale jestli se chcete čemukoli věnovat na vyšší úrovni pořiďte si raději pejska s PP. A pořádně si prohlídněte rodiče :-)


2.  Pořiďte si akční štěňátko


• dle rad odborníků byste se při výběru vašeho budoucího kamaráda měli řídit následujícími radami: vyberte si štěňátko, které je živější, má o vás zájem, je zvědavé, běhá za vámi, zajímá se o hračky, ponouká své sourozence ke hře a samozřejmě odpovídá standardu plemene :-). Pak máte předpoklady, že váš pes bude vhodný k psím sportům, bude hravý a nebude to lenoch. Za těchto podmínek by u nás nikdy Attila neskončil. Dali jsme na radu majitele a vybrali si pejska, který podle jeho slov je uvážlivý, do ničeho se nehrne, je vůdcem svých sourozenců, které umravňuje a je brutální mamák. Když jsem rozdělala tašku na štěňátko, měla jsem v ní okamžitě 5 zvědavých sourozenců. Attila ležel u mamky, zívl a usnul. Vzala jsem ho na chodbu a snažila vmanipulovat do tašky. Ani omylem do té tašky nevlezu - hlásal vším, co v té chvíli svedl. Jeli jsme tramvají. Pes mi seděl na klíně. Dělal, že ke mně nepatří a čučel z okna. On je prostě boží a za každé situace maximálně svůj. :-)

 

• láska na první pohled - tím se řiďte - víc vám poradit neumím

 

 

Začátek .... 

 

Tento blog je věnován lidem, kteří mají psa a nebo si pejska chtějí teprve pořídit.

  Těm, kteří nejsou úplně rozhodnutí a váhají nad tím jestli je to dobrý nápad pořídit si pejska do bytu.

   Těm, kteří stejně jako já před pěti lety, stojí před rozhodnutím zda ukojit svojí dětskou touho po tom mít čtyřnohého kamaráda a nebo se chovat uvážlivě a rozumně a nepořizovat si zvířátko, kterému budete muset věnovat přeci jen nějaký ten čas z toho svého pohodlného života.

   U mne vyhrál čtyřnohý zrzavý kluk - maďarský ohař Attila. Je to pan PES. To se jinak nedá napsat. Někdy mu říkáme ty náš malý autisto. Pan Attila má svojí hlavu, která nad vším strašlivě přemýšlí. Srdce má široké a vejdou se do něj všichni lidičkové v jeho okolí. A někdy je to blázen, který střeštěně jančí ve sněhu a běhá agility a do tunelu štěká jako borderka :-). Jeho trenérka o něm říká, že je "naspeedovanej". Však poznáte časem jaký je Attila cvok ;-).

   Zatím se mějte. Myslím, že to by na úvodní slovo stačilo. Budeme se na vás těšit při dalších příspěvcích.



 

 

   Jana a Attila

Od myšlenky k činu

Na začátku všeho je myšlenka. Ta základní: "co takhle koupit si psa?".

 

A pak vás to všechno vtáhne do víru událostí, o kterých tušíte, že přijdou a k některým by vás ani ve snu nenapadlo, že dojde.

 

První bylo přání, že chci psa. Takové přání má skoro každé malé dítě. Většinou, ale narazí na neproniknutelnou bariéru dospěláckého praktična.

- jsi moc malá na psa

- raději se uč

- v bytě pes? no to snad ne

- neumíš to se psy

- kam s ním na dovolené?

atd. atd. Takže většina z nás ostrouhá. Ještě, že tu jsou sousedé a jejich psi a chuť vám je půjčit.

 

Takže bylo mi 33 když se ve mně uhnízdila ta myšlenka znova. Řeknete si, trochu pozdě ne. Ale nikdy není pozdě na cokoli ani na koupi psa.

Musím říct, že v tomto věku k tomu člověk přistupuje přeci jen víc s rozumem. Doba kdy jsem chtěla jakéhokoli chlupáče pominula. Takže to mělo být něco vetšího a čilého, veselého a lehce cvičitelného. A nevím proč nám tenkrát přišlo víc v pohodě pořídit si psa. Volba nakonec padla na maďarského ohaře.

 

Svoje důvody to jistě mělo. Většina z nich se vypařila jako pára nad hrncem. :-)

1. pes má mít do 25kg - což je pro nás děvčata příznivá váha
2. plemeno je krátkosrsté - mylná představa pohodové udržby vzala za své při prvním a dodnes nepřetržitém přesrsťování = nikdy nekončící úklid
3. pes má v kohoutku do 62cm, tak akorát výška abyste nemuseli ohýbat hřbet při chválení, cvičení atd.
4. je přátelský k lidem = lze jen potvrdit, vetšího mazlíka a milovníka lidí, dětí a všeho dvounohého svět neviděl
5. psi se mezi sebou nemají rádi, dá se to ale korigovat
6. i tohoto sportovce a blázna lze unavit a když se mu člověk pořádně věnuje, tak nemá doma čas vymýšlet kraviny, je rád, že na chvíli vypadneme a on se může prospat