Začátek .... 

 

Tento blog je věnován lidem, kteří mají psa a nebo si pejska chtějí teprve pořídit.

  Těm, kteří nejsou úplně rozhodnutí a váhají nad tím jestli je to dobrý nápad pořídit si pejska do bytu.

   Těm, kteří stejně jako já před pěti lety, stojí před rozhodnutím zda ukojit svojí dětskou touho po tom mít čtyřnohého kamaráda a nebo se chovat uvážlivě a rozumně a nepořizovat si zvířátko, kterému budete muset věnovat přeci jen nějaký ten čas z toho svého pohodlného života.

   U mne vyhrál čtyřnohý zrzavý kluk - maďarský ohař Attila. Je to pan PES. To se jinak nedá napsat. Někdy mu říkáme ty náš malý autisto. Pan Attila má svojí hlavu, která nad vším strašlivě přemýšlí. Srdce má široké a vejdou se do něj všichni lidičkové v jeho okolí. A někdy je to blázen, který střeštěně jančí ve sněhu a běhá agility a do tunelu štěká jako borderka :-). Jeho trenérka o něm říká, že je "naspeedovanej". Však poznáte časem jaký je Attila cvok ;-).

   Zatím se mějte. Myslím, že to by na úvodní slovo stačilo. Budeme se na vás těšit při dalších příspěvcích.



 

 

   Jana a Attila

Od myšlenky k činu

Na začátku všeho je myšlenka. Ta základní: "co takhle koupit si psa?".

 

A pak vás to všechno vtáhne do víru událostí, o kterých tušíte, že přijdou a k některým by vás ani ve snu nenapadlo, že dojde.

 

První bylo přání, že chci psa. Takové přání má skoro každé malé dítě. Většinou, ale narazí na neproniknutelnou bariéru dospěláckého praktična.

- jsi moc malá na psa

- raději se uč

- v bytě pes? no to snad ne

- neumíš to se psy

- kam s ním na dovolené?

atd. atd. Takže většina z nás ostrouhá. Ještě, že tu jsou sousedé a jejich psi a chuť vám je půjčit.

 

Takže bylo mi 33 když se ve mně uhnízdila ta myšlenka znova. Řeknete si, trochu pozdě ne. Ale nikdy není pozdě na cokoli ani na koupi psa.

Musím říct, že v tomto věku k tomu člověk přistupuje přeci jen víc s rozumem. Doba kdy jsem chtěla jakéhokoli chlupáče pominula. Takže to mělo být něco vetšího a čilého, veselého a lehce cvičitelného. A nevím proč nám tenkrát přišlo víc v pohodě pořídit si psa. Volba nakonec padla na maďarského ohaře.

 

Svoje důvody to jistě mělo. Většina z nich se vypařila jako pára nad hrncem. :-)

1. pes má mít do 25kg - což je pro nás děvčata příznivá váha
2. plemeno je krátkosrsté - mylná představa pohodové udržby vzala za své při prvním a dodnes nepřetržitém přesrsťování = nikdy nekončící úklid
3. pes má v kohoutku do 62cm, tak akorát výška abyste nemuseli ohýbat hřbet při chválení, cvičení atd.
4. je přátelský k lidem = lze jen potvrdit, vetšího mazlíka a milovníka lidí, dětí a všeho dvounohého svět neviděl
5. psi se mezi sebou nemají rádi, dá se to ale korigovat
6. i tohoto sportovce a blázna lze unavit a když se mu člověk pořádně věnuje, tak nemá doma čas vymýšlet kraviny, je rád, že na chvíli vypadneme a on se může prospat